HYPERKINETICKÉ PORUCHY, ADHD

Podrobnosti: Kategorie: Kiosek

Speciálně pedagogické centrum ROSSA poskytuje služby a zajišťuje péči o klienty se zrakovými vadami, mentální retardací různých stupňů i v kombinaci vad (nejčastěji s postižením tělesným), vývojovými poruchami (hyperkinetické poruchy, vývojové vady řeči a školních dovedností) a klientům s poruchami autistického spektra.

HYPERKINETICKÉ PORUCHY POZORNSTTI, AKTIVITY, SOCIÁLNÍCH INTERAKCÍ A CHOVÁNÍ /běžně zažité pod názvem ADHD.

„Hyperkinetické poruchy jsou charakterizované raným začátkem, kombinací nadměrně aktivního, špatně ovládaného chování s výraznou nepozorností a neschopností trvale se soustředit na daný úkol. Tyto rysy chování jsou trvalé, objevují se ve více situacích a jejich míra je nepřiměřená mentálnímu věku dítěte. Hyperkinetické poruchy začínají vždy v raném stádiu vývoje, obvykle v prvních pěti letech života. Jejich hlavními rysy jsou chybění vytrvalosti při činnosti, která vyžaduje kognitivní funkce, a sklon jedince přecházet od jedné aktivity k druhé, aniž by některou dokončil, spolu se špatně regulovanou, špatně organizovanou a nadměrnou činností“.

Vedle hlavních rysů bývá často přidružena impulzivita. Tyto děti mají sklon k úrazům, často se dostávají do disciplinárních nesnází, jejich vztah k dospělým postrádá společenské zábrany, chybí normální obezřetnost a ukázněnost, u ostatních dětí nejsou oblíbené a mohou se dostávat do izolace (tamtéž).

Kritéria hyperkinetické poruchy (zkráceno):
- vznik před 7. rokem věku, trvání symptomů nejméně 6 měsíců;

porucha pozornosti (přítomno 6 příznaků z 9):

obtížně koncentruje pozornost;
nedokáže udržet pozornost;
neposlouchá;
nedokončuje úkoly;
vyhýbá se úkolům vyžadující mentální úsilí;
nepořádný, dezorganizovaný;
ztrácí věci;
roztržitý;
zapomětlivý.

hyperaktivita (přítomny 3 příznaky z 5):

neposedný, vrtí se, pobíhá kolem;
nevydrží sedět na místě;
vyrušuje, je hlučný, obtížně zachovává klid a ticho;
„on the go“ (v neustálém pohybu);
mnohomluvný.

impulzivita (přítomen 1 příznak ze 4):

nezdrženlivě mnohomluvný;
vyhrkne odpověď bez přemýšlení;
přerušuje ostatní;
nedokáže čekat

PROJEVY ADHD V RŮZNÝCH VĚKOVÝCH OBDOBÍCH

Kojenec s ADHD:

Vyskytuje se:

častý a prudký pláč (těžko se dá ukonejšit);
problémové chování během pití (buď „Barracuda-typ“, nebo příliš líné sání, během kterého dítě zaspí hladové a pak je brzy nespokojené);
bolesti bříška, které jsou těžko utišitelné a celkové těžkosti s přizpůsobením se příjmu potravy;
narušený rytmus spaní a pití (prodlužuje tělesný kontakt a odmítá být uloženo do postýlky);
těžkosti s „přechody“ k jiné činnosti (např. ukončit koupání a následné osušení se, oblékání atp.);
zápas při úkonech, spojených s tělesnou hygienou;
brzká vertikalizace (často si zkouší sednout už během 4. a 5. měsíce, vynechá lezení nebo se lezení vyvine, až když už umí chodit);
extrémní ostýchavost nebo naopak téměř žádná ostýchavost (tamtéž).

U batolete s ADHD je patrna:

vysoká psychofyziologická úroveň aktivizace (chce být zaměstnané, potřebuje mít program);
často citlivě reaguje na každý podnět – vizuální, akustický i taktilní;
vykazuje motorický neklid (pohybuje se rychle a rizikově);
dysregulace svalového tonusu (těžkosti s rozložením svých sil během pohybu);
problémy se spánkem (těžkosti s usínáním, menší potřeba spánku, neklidný spánek);
problémy s jídlem (sklon k jednostranné stravě, prudké odmítání neznámých jídel, excesivní pití);
intenzivní odpor během oblékání, zvláště není-li zohledněno přání dítěte;
trávící problémy (prudké koliky, střídání obstipace a průjmu);
podrážděná nálada (děti s ADHD působí nevyrovnaně, jsou málo adaptabilní, těžko se dají uklidnit, především jestli okamžitě není uspokojeno jejich přání);
sklon k bouřlivým záchvatům zuřivosti;
hlasité hry a radost z experimentování s předměty, které rodiče nejvíc používají (tamtéž).

Předškolní dítě s ADHD vykazuje:

těžko ovlivnitelnou hyperaktivitu, bezcílnou aktivitu, je náchylné k úrazům, nemá cit pro nebezpečí, je většinou odvážné, běhá místo chůze, chová se rizikově;
problémy se sociální integrací dítěte ve školce (nedodržuje pravidla, ruší vrstevníky, je agresivní a často nevypočitatelné);
nízká intenzita a výdrž během hry, destruktivní a často chaotická hra;
těžkosti ve výuce schopností, které vyžadují delší výdrž a zapamatování (chce poslouchat tu samou pohádku, hrát si se stejnou hračkou atp.);
nudí se, nemá nápad jak se zaměstnat;
loudání se během rutinních činností (oblékání, jedení atp.);
vývojové deficity – např. těžkosti s automatizací pohybů, vyžadující zašněrování bot, zapínání knoflíků, zacházení s příborem atp.;
jazykové problémy: opožděný vývoj řeči nebo akcelerovaný vývoj řeči s vynecháním dětského žargonu
opoziční chování vůči rodičům (nejčastěji vystupňovaná fáze vzdoru s prudkými pocity „zhroucení“);
sourozenecká rivalita, především vůči mladšímu sourozenci (tamtéž).

U dítěte školního věku s ADHD je možné pozorovat:

těžkosti s učením nebo nedostatky v některém specifickém výkonu;
přeřazení do jiné školy, kvůli těžkostem ve vyučování;
zapomínání;
pozdější nástup plynulosti v psaní;
vznik jiných psychických problémů – depresivní rozlady, úzkostné stavy, somatizace;
kognitivní impulzivita – průběžné myšlenky spontánně vykřikuje během vyučování;
motorický neklid;
nedodržuje pravidla ani povinnosti;
musí pracovat pod kontrolou a vedením;
potřebuje časté opakování učiva a zpravidla to nenávidí;
stupňuje se opoziční chování;
agresivní chování, prudké, silné afektivní reakce při onemocnění nebo poranění;
sklony k disociálnímu chování (podvody, krádeže atp.);
problémy s rozdělením peněz (impulzivní nákupy atp.);
časté zapomínání oblečení nebo ztrácení oblečení či jiných předmětů osobní potřeby (děti s ADHD jsou „drahé“ děti);
nepořádek v dětském pokoji, kolem sebe, v aktovce atp.;
konflikty s vrstevníky;
noční pomočování;
brzké experimentování s alkoholem a cigaretami atp. (tamtéž).

Speciálně pedagogická a pedagogická diagnostika

„Včasné diagnostikování poruchy je velmi důležité, aby se předešlo začarovanému kruhu selhání, frustrace a klesajícího sebevědomí dítěte“.
Diagnostikování ADHD vyžaduje týmovou spolupráci lékaře (pedopsychiatra, neurologa), psychologa.

RODIČE A DÍTĚ S ADHD

Rodiče dětí s ADHD bývají mnohdy již od raného věku svého dítěte vystavováni náročným zkouškám. Hyperaktivní kojenci jsou často neklidní, podráždění, křičí, jsou plačtiví, i když byly uspokojeny jejich potřeby.

1. Vytvořit klidné, citově proteplené rodinné prostředí.

dát najevo lásku k dítěti, aby vědělo, že ho máme rádi, i když někdy hodně zlobí;
netrestat dítě „odejmutím“ lásky;
dát najevo dítěti, že v rodičích bude mít vždy oporu, že rodina mu poskytne zázemí, bezpečí a jistotu, že rozumí jeho problému
dát dítěti pocit sounáležitosti.

2. V rodinném soužití stanovit řád a jasně a pevně vytýčit hranice ve výchově.
Láska k dítěti by měla být v rovnováze s dodržením určitého řádu. Dítě by mělo vědět, co se v rodině od něj očekává, což mu sdělíme přiměřeným a jasným způsobem. Pravidla soužití by měla být vymezena jasně, konkrétně (formulace typu „nezlob“ jsou pro dítě nic neříkající). Dítě by se mělo naučit, že své osobní zájmy a potřeby musí sladit a někdy i podřídit potřebám a nárokům ostatních členů rodiny. Dítě by si také mělo zvyknout na pravidelný režim dne, svět dítěte by měl být přehledný, jasně uspořádaný. Řád je důležitý také proto, že dítěti s ADHD chybí jeho „vnitřní řád“ a tak se mu i vše ostatní jeví chaotické.

3. Důslednost ve výchově.
Pravidla soužití, která jsme stanovili, je třeba důsledně dodržovat. Nutná je též důsledná kontrola prováděna pokud možno nenápadným, nedirektivním, taktním způsobem. Rozhodně se vyplatí postupovat laskavě a trpělivě. Kontrolovat dítě je třeba pravidelně a často, není dobré podléhat vlastní pohodlnosti.

4. Požadavek sjednocení výchovy.
Nejdůležitější je sjednocení výchovného působení v rodině. Je-li jeden rodič ve výchově důsledný a druhý ne, dítě se naučí využívat „slabšího“ rodiče, případně neposlouchat ani jednoho z nich. Neméně důležité je sjednotit výchovné postupy se školou, pedagogičtí pracovníci mohou často rodičům přispět radou k výchově ze své praxe. V každém případě je vhodné informovat učitele o problémech dítěte a způsobu, jakým dítě vychováváme.
Nejednotnost ve výchově se rozhodně nevyplácí a vždy prohloubí problémy dítěte.

5. Soustředit se na kladné stránky osobnosti dítěte.
Je důležité objevit oblast, ve které je dítě úspěšné a na tu se zaměřit. Umožnit mu prožívat i úspěchy, když doposud zažívalo převážně neúspěchy. U dětí s ADHD velmi oceňujeme i to, že vydržely chvilku v klidu, že nám neskočily do řeči, že vydržely doposlechnout pohádku do konce apod. Tím výrazně přispíváme k utváření a hlavně posilování žádaných způsobů chování. Podaří-li se nám dítě kromě pochvaly i vhodně motivovat, je to základ naší úspěšnosti. Je však potřeba si uvědomit, že se jedná o dlouhodobý proces, než se podaří výrazněji a dlouhodoběji nežádoucí projevy v chování dítěte zmírnit či úplně potlačit. Negativní chování spíše ignorujeme (pokud to jde), pochválíme to, co dítě udělalo správně. Je dobré se naučit spíše pracovat s odměnami, výhodami a pochvalami (s jejich přidělováním a odnímáním), než s tresty, doporučují dále Žáčková, Jucovičová (2007).

6. Usměrňování aktivity dítěte a přísun přiměřených podnětů.
Děti s ADHD bývají zvýšeně aktivní, pohyblivé, neklidné, plné energie. Je vhodné jejich aktivitu nepotlačovat, ale využít ji pozitivním způsobem. Při každé vhodné chvíli je také nutné dát dítěti možnost co největšího volného pohybu, „vyběhat se, vyhrát si“. Pomůže také volba zájmové činnosti dítěte (sport, kroužky atd.), kde má dítě možnost nejen se odreagovat, vybít energii, ale i být úspěšné. Na druhou stranu je ale dobré dbát i zde na rovnováhu, aby u dítěte nedošlo k přetížení přemírou zájmové činnosti – efekt by byl obrácený, klesala by jeho schopnost soustředit se a zvyšovala by se hyperaktivita.

Čemu se mají rodiče ve výchově vyhnout:
Je to především nejednotná výchova, perfekcionistická výchova – tj. výchova příliš náročná, autoritativní, příliš přísná, liberální, uvolněná výchova – případně až úzkostlivá a příliš „rozmazlující“, tj. výchova, kdy je dítěti vše povoleno. Je velký rozdíl mezi dítětem s ADHD, které je dobře výchovně vedené a které ne. Správný postup při výchově dokáže zmírnit nežádoucí projevy na minimum. S výchovou jiným stylem je vhodné však neotálet a doporučované postupy začít uplatňovat co nejdřív.